Od 3 let jsem se popelila u koní, naučila jsem se pracovat, jezdit a padat. Pár let jsem se věnovala tenisu, zkusila fotbal, bicross, florbal a okolo 12 let jsem objevila lední hokej, který byl celým mým světem přes 6 let. Hokej mi dal mnohé, měla jsem tu čest být součástí reprezentačního týmu U-15, U-18, A-team žen. Zahrála jsem si na mistrovství republiky i světa jak v ledním hokeji tak v hokejbale, získala vzpomínky a přátelství na život, pár medailí a seznámila se s evropskými zimními stadiony. Éra hokeje pro mne skončila vyhořením a potřebou najít nový směr.
Ido Portal method (2013-2021)
Přes 2 roky jsem se hledala – zkusila jsem parkour, street-workout, box, ale nebylo to ono, hledala jsem něco víc, nejen další disciplínu. Kolem roku 2012 jsem narazila na video izraelského učitele Ida Portala a našla to, co jsem hledala. Fascinovala mě jeho schopnost pracovat s tělem, ona svoboda a úhel pohledu, který v tu dobu začal sdílet se světem. Poslechla jsem všechna jeho interview, videa a dohledatelné články. Začala éra hlubokého dřepu, gymnastických kruhů a podivné práce s páteří. Koncem roku 2013 jsem vyrazila na Idův Movement-X workshop do Bratislavy. Vrátila jsem se zmatenější, zato s obrovskou chutí a jasným cílem pochopit a rozvíjet vše, co se v mém těle ukrývá.
Po návratu jsem také kontaktovala Petra Růžičku a jeho Pohyb je život. Přelouskala všechny jeho články z blogu a oslovila ho, jakožto jediného, kdo měl v Čechách osobní zkušenosti s Idem a jeho učením a později se stala součástí učitelského týmu Pohyb je život, kde jsem působila do léta 2023.
Mezi 2013-2021 jsem se plně rozvíjela pod křídly Ido Portal method a Petra Růžičky, a to skrze kombinaci online studia a mezinárodních eventů jako European movement meeting či měsíční Intensive. V listopadu 2021 jsem strávila měsíc intensinvního studia v Berlíně a uvědomila si, že má cesta vede jiným směrem.
Ido byl pro mě stal vzorem, inspirací a učitelem. Ukázal mi jiný způsob pohledu na svět, nejen na to, co dělám ale jak to dělám a proč. Strávila jsem téměř celý život soutěžením, orientací na výkon a porovnáváním se s ostatními, ovšem to, co mi tenkrát nabídl Ido, bylo jiné, orientace byla opačná, vedla dovnitř, k sebepoznání, k seberealizaci.
Fyzioterapie (2019-2023)
V létě 2019 jsem získala bakalářský titul ve fyzioterapii na ZČU v Plzni a začala se věnovat propojení oboru manuální terapie a pohybové praxe.Veškerý svůj čas věnuji prohloubení osobní praxe a naučené procesy a lekce se snažím integrovat a předávat v rámci výuky našim dálkovým a prezenčním studentům.
Posledních 9 let jsem strávila doslova v pohybu. Měla jsem možnost studovat a nahlédnout na způsob učení maestra Martina Kilvadiho, Toma Wekslera či Yuvala Ayalona. Dostala jsem příležitost opakovaně učit u kolegů v Austrálii – Modus Perth, u Juana Ruedy či ve Španělsku – Bamboo body Barcelona, Kostarice.
Život je pohyb, kontinuální změna, jakési nepopsané teritorium, na které nám často nikdo nedal návod. Pohybová praxe, osobní praxe je pro mne nástrojem pro mapování tohoto „teritoria“, ať už je jím svět nebo člověk sám. Domnívám se, že skrze prožitek, zkušenost, onu zmiňovanou praxi máme možnost setkávat se se sebou samými v rozličných scénářích či situacích a poznávat tak, kdo skutečně jsme. Věřím, že výuka a studium může být vším, čím se student rozhodne, že bude, ať už nástrojem pro rozvojem těla, zlepšení zdraví či seberealizaci. Mým úkolem je být v tomto procesu studentům podporou a oporou.